Jáma lvová

Letní tábor Jámy lvové

Kompletní sbírka fotek.
Podívejte se na zážitky z táborů z pera jejich účastníků v letech: 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2024, 2025.

V Jámě lvové 2016

Každý rok po táboře Jámy lvové přichází jedna a ta samá otázka: Jaké to bylo na táboře? Samozřejmě to bylo úplně super, úžasný a boží! Kam se hrabou ostatní tábory, že? Tentokrát jsme se sešli na základně Hříběcí nedaleko Pelhřimova, kde jsme se stali kadety ve výcviku na vesmírné lodi S.A. Kramento. Pod vedením admirála Lvova a později i diktátora (císaře) Kobiwana Kenobiho jsme se postupně zdokonalovali ve schopnostech potřebných pro úspěšnou službu v hlubinách vesmíru.

Hned po příjezdu do tábora jsme byli u zápisu prohlédnuti, aby se zjistilo, zda jsme opravdu způsobilí k výcviku na vesmírné lodi. Poté jsme dostali naše kadetské knížky a ubytovali se. Než všichni dorazili, hráli jsme tradičně seznamovací hry a ještě večer jsme byli seznámeni s letošními projekty jako např.: Hraní si na boha, 20 000 mil pod rybníkem, Statistika, Pitvání zvuku, Roboti a další. V průběhu tábora jsme letos nebyli rozděleni do týmů, ale každý si vybral misi, kterou plnil pomocí počítačového programu. Tentýž večer a noc jsme se vydali hledat suroviny ke stavbě našich lodí. Pomocí otázek skrytých pod každým číslem jsme odhalili na mapě souhvězdí a následně hledali např. motory v koruně Polárky.

Další den jsme měli hned ráno rozcvičku se Slávkou, novou trenérkou na Jámě ze Slovenska, po snídani klasicky přednášku. V průběhu tábora se objevila různá zajímavá témata jako Akustika, Tvorba webových stránek, Grafy, Etologie… Po přednášce následoval sport. Letos jsme se nevěnovali učení nějakého sportu a následnému turnaji, ale jenom náhodným a velmi zábavným hrám, při kterých Slávce pomáhal i její manžel Ondřej. Odpoledne jsme se učili správnému chování na vesmírné lodi při různých příležitostech a museli správně předvést co nejvíce situací. Easy. Taky proběhla volba prezidenta mezi Jasnějším Jakubem a Láďou, kteří byli na táboře jako návštěvní přiúčastníci. Láďa vyhrál, ale oba byli zneškodněni občany. Následovala hra Atentát na prezidenta, převážně strategická a hlavně boží.

Ve čtvrtek nás čekalo Alenčino Člověče nezlob se, u kterého nám dal výcvik pořádně zabrat. Byli jsme rozdělení do čtyř týmů a podle toho, kolik jsme hodili na kostce, musel člen týmu tolik koleček oběhnout. Během hry se navíc objevily komplikace jako běhání pozadu nebo dokonce skákání žabáků pozadu! Následoval už klidnější program: stavba vesmírné lodi z těstovin. Hodnotil se jak vzhled lodi, tak výdrž ve vodě. Večer jsme hráli speciální pexeso, kde se pod každým políčkem skrývala část melodie, kterou zahrála Hanka nebo Alenka na flétnu. Nespojovaly se však dvě stejné melodie, ale dvě na sebe navazující, takže to bylo hodně zapeklité.

V pátek jsme měli jít na celodenní výlet, o kterém jsme byli informování už z předešlého večera. Vydali jsme se na cestu, ale v Horní Cerekvi byl náš admirál Lvov zajat a degradován a diktátor Kobiwan Kenobi se ujal vedení slovy: „Už nebude žádný život bez cíle, já vám dávám cíl! Kdo chce cíl?“ A tak jsme se dozvěděli, že místo výletu bude šifrovačka. Večer, po namáhavém luštění šifer, byl táborák, kde jsme letos dostali první Jámovské zpěvníky.

Další den si pro nás vedoucí připravili celoodpolední hru, jejímž cílem bylo nasbírat a prodat suroviny a tím získat co nejvíce peněz. Každý mohl nést jenom jednu surovinu a některé suroviny bylo možné získat jenom v rybníce u „plovoucích“ vedoucích. Cena surovin se také každé kolo měnila, takže se nevyplatilo sbírat jen jednu surovinu. Samozřejmě bylo možné někoho přemoci v souboji a jeho surovinu mu vzít. Večer se konal Béňův taneční večer, kde jsme si zopakovali/naučili se kvapík, mazurku a waltz.

V neděli jsme se konečně vydali na opravdový celodenní výlet, na jehož začátku byl samozvaný diktátor Kobiwan Kenobi sesazen a přilepen ke stromu spoustou izolepy. Potom jsme přejeli vlakem do Batelova a šli navštívit hrad Roštejn, kde se část z nás složila na nákup „dekorativního klacku určeného k upálení“ a udělala tím velkou radost průvodkyni. Po prohlídce jsme si poslechli přednášku o datových strukturách a hráli pár her, abychom přečkali déšť. Bohužel pršelo příliš dlouho a museli jsme vyrazit zpátky do tábora i v dešti.

V pondělí jsme v rámci poznávání kultur ostatních planet hráli další úžasnou hru jménem Galaktická poezie. Rozdělili jsme se do tří týmů a měli za úkol naučit se báseň cizího týmu a říct ji svému vedoucímu. Básně a říkanky byly přišpendleny na stromech po lese. Také jsme mohli bojovat, každý hráč mohl nést maximálně tři koule, a když někoho trefil, dotyčný umřel. Smůla no, protože abychom se oživili, museli jsme opsat čtyř- (později tří-) řádkový latinský text Lorem ipsum. Vše navíc ztěžovali piráti, kteří mohli hráče zabíjet. Večer se konal druhý táborák.

Další den jsme odpoledne hráli závěrečnou a nejúžasnější hru celého tábora. Dostali jsme trička a fotili společné fotky, když v tom zazněl poplach a museli jsme v týmu do záchranného kontejneru (pokoje). Na celé lodi byla radiace, takže jsme si museli při každém zaznění sirény vzít lék. Ven jsme mohli jen s plynovou maskou (šátkem přes oči), po celé lodi jsme se pohybovali po provázcích a byli tady nepřátelé – (b)orgové, kteří měli velmi dobrý sluch a tak se nesmělo v zamořeném prostoru mluvit, jestliže jste nechtěli přijít k újmě. Každý v týmu měl svou roli (doktor, inženýr, bezpečnostní technik). Postupně jsme společnými silami našli záchranný modul a získali k němu heslo, a tak byli nakonec všichni zachráněni. V noci nás čekalo překvapení v podobě hry na světlonoše a světlovrahy. Světlonoši museli přenést hořící svíčku z jednoho konce hřiště na druhý a světlovrazi jim v tom museli zabránit. Byl to namáhavý den.

Celý předposlední den jsme se věnovali hlavně dokončování projektů, protože na Jámě to je s volným časem krušné. Odpoledne jsme projekty odprezentovali a večer byl druhý Béňův taneční večer a diskotéka.

A je to tady, náš výcvik na vesmírné lodi je u konce, uteklo to šíleně rychle. Ráno po rozcvičce si každý prošel vzpomínkovou cestu, kde jsme si připomněli zážitky z tábora. Potom už jsme si sbalili věci, s každým se rozloučili obřím grouphugem a zamířili zpátky do svých domovů.

Bylo to zase těch nejlepších deset dní z prázdnin, jako každý rok. Všem vedoucím patří obrovský dík za tu spoustu věcí, co pro nás vymysleli a určitě ještě vymyslí. Na ty chvíle strávené s ostatními nikdy nezapomenu.

Lenka, účastnice tábora

Kadetská knížka