Jáma lvová

Letní tábor Jámy lvové

Kompletní sbírka fotek.
Podívejte se na zážitky z táborů z pera jejich účastníků v letech: 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2024, 2025.

V Jámě lvové 2018

V neděli 29. 7. jsem přijel na svůj poslední tábor Jámy lvové s očekáváním něčeho velkého. A jak už to tak bývá, když dorazili všichni účastníci, ubytovali se a vyrobili si tradiční kalíšek na korálky, přišli na řadu seznamovací hry. Potom, co jsme se poznali a dozvěděli se, kdo má kolik sourozenců a pejsků a kočiček, a další nezbytné věci, pokračovali jsme hned po večeři do posvátného hájku. Zde nám bylo řečeno, že jsme všichni bohové a kdysi dávno jsme se rozdělili do čtyř božských pantheonů. V lese byly rozvěšené barevné papírky se jmény a naším úkolem bylo najít papírek s vlastním jménem. Následně jsme měli vymyslet názvy svých božských pantheonů a rozhodnout se, čeho jsme bohy. Když měli všichni hotovo, následovalo vysvětlení CTH (celotáborové hry). Dozvěděli jsme se, že každý pantheon má svoji civilizaci a naším úkolem je, aby v nás věřilo co nejvíc oveček. Po večeři jsme měli osobní volno a půl hodiny před večerkou následoval večerníček – předčítání z knihy Čínské pohádky.

Druhý den jsme při rozcvičce nasbírali nějaké klacky a ulovili posledního mamuta. Od lovu a sběru jsme se tak museli přesunout k zemědělství – chování dobytka a pěstování plodin. Po snídani měla Rézi přednášku o jaderné energii a v rámci dopoledního sportovního bloku jsme hráli petanque. Ještě před zmíněnou přednáškou nám byly představeny projekty a my si mohli vybrat, čemu se budeme věnovat ve svých volných chvílích. Některé projekty byly už spíše tradice, jako třeba fotografování nebo hra na kytaru, ale většina byla úplně nová, jako třeba rytířství, skládání Rubikovy kostky nebo pletení náramků přátelství. Po poledním volnu následovalo kradení otroků. Naším úkolem bylo se po tmě (se zavázanýma očima) sejít na tržnici a potom (již s rozvázanýma očima) přenést otroky vlastního výběru na vlastnoručně vyrobených nosítkách z klacků (těch, které jsme si ráno našli) a provázků. Podle čeho vybrat otroka? No podle čeho jiného než ceny. Po tom, co byly všechny týmy spokojeny se svými otroky, přišla na řadu druhá hra, Stratego. Dva a dva božské pantheony se spojily a vytvořily tak dva větší týmy, v kterých jsme si rozdělili následující hodnosti: jeden generál, dva majoři, dva kapitáni, tři poručíci a zároveň klíčníci a čtyři vojíni. Na každé ze dvou bojišť jsme museli posílat jednoho až tři vojáky s cílem získat od nepřátelských klíčníků všechny klíče.

Přes noc jsme vynalezli písmo, takže jsme v rámci rozcvičky stavěli názvy svých božských pantheonů z lidských těl. Po snídani nás čekala přednáška o fotoreceptorech u zvířat. Abychom se trochu hýbali, po přednášce následovala štafeta spojená s počítáním snadného příkladu. Odpoledne jsme hráli hru L.O.Ď. (Letální Oddíly Ďublíků) – každý tým dostal plánek nápadně podobný hře jménem lodě a cílem hry bylo zničit co nejvíce nepřátelských oddílů a nenechat si zničit ty svoje. Po této náročné bitvě nás čekala hra v „knihovně“. V rámci každého pantheonu jsme se rozdělili mezi dvě strany cesty, mezi nimiž jsme nesměli přebíhat. Museli jsme spolupracovat ve dvojicích a jako domino hledat navazující listy papíru. Jenže místo teček byli na papírech jakési čínské znaky a nebylo lehké je popsat druhému člověku. Na konci každé cesty čekal nějaký text, jako například přesná definice ampéru, kterou jsme museli naučit toho druhého, a ten ji musel doslova a do písmene přednést příslušnému orgovi. Jen si to zkuste: „Ampér je stálý elektrický proud, který při průchodu dvěma přímými rovnoběžnými nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu umístěnými ve vakuu ve vzájemné vzdálenosti 1 metr vyvolá mezi nimi stálou sílu o velikosti 210⁻⁷ newtonu na 1 metr délky vodiče“. V noci jsme někteří byli probuzeni (někteří ještě usnout nestihli) a hnáni touhou po nových vědomostech jsme šli po tmě hledat pašeráky, aby nám předali své knihy.

Ve středu jsme téměř celý den strávili u rybníka, kde jsme se naučili mnoho zajímavých věcí týkajících se zdravovědy. Třeba jak zachránit tonoucího člověka, nebo jak ošetřit ránu. Taky jsme si zkusili jezdit v kanoi.

Pátý den jsme šli na výlet do okolí. Prošli jsme celkem kolem tří studánek, ale ani v jedné nebyla voda. Na začátku výletu jsme všichni dostali papírek s otázkou, na kterou jsme měli za úkol zjistit odpovědi od všech ostatních. Jednalo se o otázky typu „Irituje tě nerovnoměrně namazaný chleba?“ nebo „Máš radši třešně, nebo višně?“. U třetí studánky jsme hráli hru s příslovími, která byla napsána tak trochu netradičním způsobem. Dokud bylo ještě trochu vidět, po čtveřicích jsme pantomimicky předváděli, která studánka se nám líbila nejvíc. Večer byl připravený táborák, ale asi po 10 minutách začalo pršet, takže jsme se museli schovat do budovy, kde táborák sice nebyl, ale všichni dostali jámácké zpěvníčky a zpívali jsme za doprovodu kytar.

V pátek jsme vyslechli přednášku o počítačových sítích. Během sportu jsme se připravovali na turnaj ve frisbee a docela nám to šlo. Odpoledne jsme se přesunuli do lesa, kde pro nás byla připravená hra. Každý dostal karavanu velbloudů a naším úkolem bylo počátečních 1000 jámacoinů co nejvíce rozmnožit. V této hře nebylo nic zakázáno, ale když vás celník chytil s nelegálním zbožím nebo mimo vyznačené cesty, dostali jste mastnou pokutu. Obchodovalo se s opravdovými cennostmi, třeba s relikviemi nebo kříži, nelegální pak byly arabské číslice a vidličky. Večer jsme hráli Riskuj s velmi zajímavými obory, ale naštěstí nebylo možné ztratit žádné body.

V sobotu měl náš zdravotník Čenda přednášku o medicíně. Dozvěděli jsme se toho spoustu o interní medicíně i o chirurgii. Po přednášce jsme představili svá taneční čísla, které jsme si předchozí den pečlivě naplánovali. Po obědě jsme hráli hru, při níž jsme se snažili vzdělat a stát se bohy matematiky. Ředitelka školy, vznešená Héra, všechny zahltila svou byrokracií, kovář Hefaistos zase potřeboval výpomoc v kovárně. Hermés jakožto poslíček nosil jedno lejstro za druhým. Zamilovaná Afrodité seděla na studijním oddělení a zasloužila by si trochu volna, profesor Aithér přednášel a zkoušel a chudinku Hébe už třikrát vyhodil od zkoušek.

V neděli byla velice zajímavá přednáška o astrobiologii. Vyzkoušeli jsme si přehazovanou, a co je důležitější, zkusili jsme si jógu a akrojógu. Odpoledne jsme se přesunuli do lesa, kde jsme byli přerozděleni do tří barevných týmů. Každý věděl svou barvu, ale ze začátku jsme neznali nikoho dalšího v našem týmu. Každý dostal dvě papírové koule a měli jsme v lese najít pět „vlajek“ (organizátorů) a vyvěsit u nich svou barvu. Vyhrál ten tým, který měl na konci nejvíc minut při součtu ze všech vlajek. Své vlajky jsme mohli přemisťovat a bránit se papírovými koulemi tak, že jsme s nimi vybili nějakého soupeře.

Večer ale nebyla tradiční večerka v deset. Rozdělili jsme se do dvojic, tak aby v každé dvojici byl jeden člověk z kategorie starší a jeden z kategorie mladší. Dostali jsme mapu s vyznačenými stanovišti a instrukce, načež jsme byli po patnáctiminutových intervalech odváženi Láďa-autem na noční labyrint. Začali jsme na stanovišti „O“ a naším úkolem bylo se podle mapy dostat k poslednímu stanovišti – jenže které to je? Na stanovišti „Q“ jsme se dozvěděli, že naši věřící byli uneseni domorodci a my je musíme zachránit. Z většiny stanovišť jsme měli tři možnosti kam jít dál. Na naší cestě jsme se dostali k Šamanovi a Náčelníkovi. Náčelníka bylo třeba porazit v jednoduché hře: z několika na zem rozhozených špejlí lze odebrat jednu až tři; hráči se střídají v tazích a vyhrává ten, kdo odebere poslední špejli. U šamana jsme museli postavit chrám, ve kterém by nás mohl uctívat. Po těchto zkouškách jsme pokračovali k celám. Tam jsme osvobodil své lidi a byl nám odhalen další kus mapy – když jsme došli na dané místo, už na nás čekalo auto, které nás odvezlo zpátky do tábora, a my mohli jít konečně spát.

V pondělí proběhla přednáška o matematických důkazech a po ní následoval turnaj ve frisbee. Po obědě bylo naším úkolem obstarat si pas a následně čtyři víza – americké, asijské, australské a africké. K tomu jsme ale potřebovali potvrzení na potvrzení z protidiskriminačního oddělení; taky prohlídku od doktora a samozřejmě pojištění. Víza byla dostupná na čtyřech konzulátech, nebo se dala nelegálně koupit v herně, když měl člověk dost peněz. Všude se ale pohyboval inspektor, který potíral všechnu nelegální činnost a tato nelegální víza rušil.

Desátý den nebyl obyčejný. Nebyla přednáška ani sport. Ráno jsme vyfasovali svačinu a byli jsme rozděleni do šesti týmů. Byla šifrovačka! Začal rozstřel. Každý tým musel postavit pět různých origami zvířátek podle návodu. Když jsme je složili, dostali jsme šifrovací pomůcky a mapu a byli jsme vysláni na cestu. První šifra nám dala docela zabrat; z jejího řešení jsme se dozvěděli, kde se nachází další šifra. Takto jsme putovali celý den od šifry k šifře. Mohli jsme plnit postranní úkoly, za které nám bylo na konci odečteno 5 minut z celkového času. Jedním z nich bylo například vyfotit co nejvíc zelených vrátek, nebo přinést co největší šišku.

Jedenáctý den našeho tábora jsme se dostali až k roku 1914 a čekala nás rozcvička ve vojenském duchu. K zemi! Vztyk! K zemi! Vztyk! Po obědě nás všechny čekala závěrečná bitva. A jak už to tak ve válce chodí, naším cílem bylo co nejvíc vydělat. Každý tým dostal dvě koule své barvy a každý jednotlivec dostal na ruku barevný fáborek – život. Měli jsme co nejrychleji sbírat cédéčka, která byla umístěna ve velkém čtverci v lese vyznačeném fáborky. V každém rohu tohoto čtverce byla základna jednoho týmu a sem jsme museli nosit svá cédéčka. Každý mohl nosit buď cédéčka, nebo koule. Pomocí koulí jsme mohli „zabíjet“ členy jiných týmů, kteří nám museli předat svůj život a jít si na svou základnu pro nový. Večer už se všichni v míru sešli na tanečním parketu. Každý jsme dostali tři jámacoiny a mohli se osvěžit drinkem v našem luxusním baru U Tří Terek a Leničky.

Předposlední den už jsme žádné hry nehráli. Celý den jsme se věnovali dokončení našich projektů a odpoledne proběhlo jejich představení ostatním. Nakonec bylo vyhlášení celotáborové hry – zvítězil tým Strana zelených s celkovým počtem věřících oveček 151 216 726 (začínali jsme se čtyřiceti). Každý účastník dostal tričko a zbývalo už jen závěrečné foto. Když se setmělo, seděli jsme u táboráku a zpívali táborové písničky s kytarou i bez. Po tmě taky proběhlo vystoupení rytířů Jedi, kteří porazili sithského lorda. Taky proběhlo pasování na rytíře Jámy lvové těch, kteří si vybrali jako projekt rytířství.

Poslední den probíhal úklid a balení. Po něm následovalo smutné loučení a každý se vydal zase zpátky na cestu domů. Byla to sice moje poslední Jáma lvová, ale rozhodně jsem si jí pořádně užil a nikdy na tenhle božíí tábor nezapomenu.

Lukáš, účastník tábora