Jáma lvová

Letní tábor Jámy lvové

V Jámě lvové 2014

A jak bylo na táboře? Ptali se naši rodiče, když jsme přijeli domů. Odpověď je jasná: senzační, úžasný, no zkrátka nejlepší tábor ze všech. Tentokrát se konal v rekreačním středisku Ředkovec poblíž Světlé nad Sázavou. I letos zůstaly tradiční korálky: všichni jsme měli vlastní kelímek, do kterého nám ostatní dávali barevné korálky podle toho, jak se chováme. Nechyběly ani tradiční Martinovy rozcvičky, po kterých se někteří jedinci chodili otužovat do rybníka vedle chatek.

Ani jsme se nestihli v tábořišti rozkoukat a už jsme stáli u celní prohlídky v Íránu. Protože nikdo z nás neměl pas, byli jsme předběžně zatčeni a odvedeni na nucené práce. Následně jsme se ve vězení seznamovali, a tak jsme třeba hledali člověka, který má stejný počet sourozenců, nebo někoho, jenž má nejoblíbenější barvu stejnou jako my. Večer jsme také zjistili, že mezi sebou máme zrádce – účastníka tábora, který byl ve skutečnosti organizátor! Ještě tu noc se nám podařilo utéct a od překupníků získat plutonium, které jsme potřebovali na vysvobození našich rodičů ze Severní Korey.

Další den jsme chtěli přejít hranici mezi Íránem a Pákistánem, bohužel ale byla zaminovaná. V minovém poli je nejlepší být ve skupinkách, abychom si mohli radit, a tak jsme byli rozděleni na čtyři skupiny: Al-gyda, Plutníci, Nejlepší uprchlíci a Úhoř tým. Když se nám úspěšně podařilo projít, dostali jsme zprávu o tom, co dál. Bohužel ale byla v pákistánštině a tímto jazykem nikdo z nás nemluvil. Proto jsme museli jít do knihovny a po dvojicích skládat bílá a černá políčka dokud z nich nevyšla jednotlivá písmena. Zjistili jsme, že se bude konat vlakový závod, který by nás mohl přiblížit k rodičům.

Další den jsme běhali po úřadech a od nerudných pákistánských úředníků se snažili získat pasy. Večer jsme ještě museli splnit homologační jízdu vlakem, abychom mohli závodit a dostali lokomotivu. Každá skupina ze sebe udělala „vláček“ a strojvůdce, který byl úplně vzadu a jako jediný neměl zavázané oči, jej musel jen pomocí hmatových povelů provést určenou dráhou. Když jsme měli pas i lokomotivu, zbývalo už jen vyrazit na závod. Ten se odehrával na počítači. Každá skupina si za Jáma coiny (peníze) nakoupila vagony a vyjela na trať. Ti, kteří měli nejlepší čas, vyhráli a dostali putovní cenu v podobě kolejnice.

Samozřejmě, že nechyběla již tradiční šifrovačka, letos ji vyhrál Medvěd tým. Po dlouhé a náročné cestě jsme se večer sešli u táboráku, popovídali si a zazpívali nemálo písní. Druhý den jsme zjistili, že most, přes který vedla kolej, spadl. Proto nám nezbývalo nic jiného, než ho znovu postavit. Ale jak postavit 1,5 metru dlouhý most jen z přírodního materiálu a bez použití věcí delších než 0,5 metru? Naštěstí se to některým z nás povedlo, a tak jsme šťastně přejeli na druhou stranu. Ještě ten den se konal taneční večer, kde jsme se naučili tančit waltz a čaču.

Na celodenním výletě po Bangladéši jsme zavítali do podzemních chodeb Světlé nad Sázavou. Potom jsme si zdokonalovali smysly poznáváním písní ze známých seriálů a filmů, poznáváním různých druhů koření, příchutí gumových medvídků nebo luštěním stereogramů. V dalším státě zuřila občanská válka. Čekalo nás sestřelování nepřátelských letounů, překonávání lanového mostu, ničení nepřátelského opevnění a luštění tajné zprávy. Večer se konal odpočinkový program v podobě kufru.

V sobotu jsme se vydali na lov velmi vzácných žihrosaurů. Abychom jich mohli chytit co nejvíce, museli jsme mít co největší prostor. Ten jsme ale získali až poté, co někdo z naší skupiny porazil v určité disciplíně (pexeso, počty, přetahování, foukání kapesníků) zástupce vedlejší skupiny. V noci jsme se labyrintem otázek dostali tajně přes hranice z Číny do Severní Korey. Cesta byla dlouhá a nechyběl ani noční/ranní přejezd rybníku na lodičkách, není proto divu, že se hra protáhla až do nedělních ranních hodin.

Poté, co jsme se všichni prospali, na nás čekal velký vůdce Severní Korey, který nás uvítal v pracovním táboře a za nasbírané plutonium nám vydal naše rodiče. Pak přišel všemi vytoužený večer – diskotéka. O hudbu se postarala jako obvykle dvojice Pepa a Lukáš.

V pondělí jsme měli čas na dodělání našich projektů. Holky ještě zdokonalovaly „červí díru“, další tkaly ozdobné pásky, zkoušely minohledačku nebo vymýšlely, jakým způsobem by se ještě dal měřit čas. Kluci testovali své odposlouchávací zařízení, programovali, odpalovali lihové rakety a testovali holografický projektor. Každý z nás pak před ostatními svůj projekt prezentoval a odpověděl na případné otázky. Také proběhlo vyhlášení celotáborové hry, jejíž vítězi se staly děti Al-gydy. Večer jsme si všichni sedli kolem ohně a zpívali různé písničky. Živá debata posledního večera se protáhla až do ranních hodin.

A to už jsme na konci Jámy lvové 2014, protože další den jsme si zabalili, vyměnili e-maily a telefonní čísla, vzali korálky a rozloučili se s každým skupinovým objetím. A tak skončil další tábor. Za všechny účastníky bych chtěla vedoucím poděkovat za nejlepších deset dní letošních prázdnin.

Bára, účastnice tábora

Rallye Asia v novinách