Jáma lvová

Letní tábor Jámy lvové

V jámě lvové 2012

Ptáte se, jaký jsme měli letošní tábor? Naprosto super. Vedoucí si na nás zase vymysleli spoustu netradičních věcí, z nichž některé – třeba takové zachraňování ohrožených druhů zvířat, programování robotů nebo dekontaminaci, určitě nezkusíme nikde jinde, než právě na Jámě. A jaké že jsme to letos vlastně měli téma? No přece Jaderná katastrofa.

Oproti předešlým táborům letos přišla změna. Každý účastník vyfasoval svůj facebookový profil, do kterého mu ostatní mohli psát zážitky s ním a „lajkovat“ či „dislajkovat“. Každý tento převrat hodnotil jinak, ale pořád platilo, že člověk nikdy nevěděl, od koho co dostal.

První odpoledne proběhlo v duchu seznamovacích aktivit. Poté nám byly sděleny mimořádné okolnosti, neboli téma letošní celotáborové hry, a pak už jen zbývalo rozdělit se do týmů. Letos netradičně: každý jsme dostal papírek s věcí, kterou máme předvést a najít tak celé své družstvo. Předvádět minutu ticha, konec světa nebo černou díru opravdu nebylo jednoduché, ale nakonec se všichni našli a vymysleli si i názvy a pokřiky. Nakonec tedy vznikly týmy The Best, Poslední přeživší, Tichá Ďura a Dream team.

Další den už jsme se všichni nastartovali Martinovou rozcvičkou, zkusili si házet s frisbee a na odpoledne nám vedoucí připravili hru s názvem „Uteč z podzemí“. Večer jsme si vybrali naše záchranné práce – úkol, na kterém budeme pracovat po celý tábor. Témata byla opravdu obsáhlá a velmi zajímavá – navrhnout postapokalyptické oblečení, naučit se druhy dorozumívání mezi postiženými lidmi, sestrojit vysílačku, naučit se vázat uzly či sestříhat táborové video.

Třetí den jsme se pokoušeli hrát volejbal. Měli jsme mezi sebou i profíky, ale u většiny to spíš byla plácaná. Dopoledne jsme v lese hledali nebezpečného kápa a jeho kumpány. Později jsme se vydali na přednášku do nedaleké vodní elektrárny. Večer nás pak čekala noční hra. Rozdělení do týmů, s vlastní mapou, svačinami v batohu a baterkou jsme se postupně prodrali přes všechny otázky do cíle.

Ve středu jsme proti sobě hráli všelijaké hry – foukali po zemi míček, stavěli věže ze sirek nebo zpívali písničky, ve kterých se objevuje alespoň jedno zvíře. Odpoledne jsme zachraňovali ohrožené druhy zvířat. Hledat na zemi papírky a nosit je v puse svému vedoucímu byla opravdu zajímavá a určitě srandovní podívaná. Večer pak zdravotnice Kamča vyhlásila výsledky úklidu a největší bordeláři obdrželi první prasečí ocásky.

Ve čtvrtek přišla výprava. Dopředu jsme nevěděli, kam že to vlastně jdeme, ale když se před námi otevřel výhled na hrad Kašperk, bylo jasno. Pak ale přišla otázka, kde máme jídlo? Vedoucí nám jen rozdali radiopřijímače a řekli, že si jídlo máme najít. Prodírat se houštím, a v našem případě i kravínem, je opravdu nezapomenutelné, ale o to víc vám pak jídlo chutná. Když jsme se večer vrátili, sesedli jsme se u táboráku a společně si zazpívali.

Řezat dřevo, přebírat luštěniny, házet na přesnost, lovit ryby, vystřihovat ovečky a sbírat suroviny na zimu, pod tím se určitě všem vybaví Lucčina páteční aktivita, neboli Walnut Grove. Večer nám pak všem hrál na diskotéce DJ Hroch.

Sedmý den už jsme všichni byli tak dokonale seznámení, že při opičí dráze jsme všichni, ač předem nijak nedomluvení, doběhli úplně stejně. Když nás pak odpoledne čekala dekontaminace, nikdo nevěděl, co si pod tím představit. Nakonec jsme v lese procházeli úkoly jako válení se v jehličí, lepení peří na tváře, polévání vodou nebo ochutnávka wasabi.

V neděli všichni programovali roboty. Na to spousta z nás určitě nikdy nezapomene. Není zas tak lehké nařídit robůtkovi, aby co nejrychleji projel po zadané čáře a nikde nesjel. Nakonec odborná porota vybrala i robota nejhezčího. Večer jsme ještě potrápili mozky v AZ Kvízu, kde si na nás vedoucí vymysleli zákeřné otázky.

Devátý den přišla dlouho očekávaná šifrovačka. Na začátek jsme museli splnit nějaký úkol a tím si zasloužit jízdu na úkol druhý. Poté jsme už jen luštili šifry a postupovali až do cíle. Tam jsme se poskládali do složité pózy a měli to za sebou.

Předposlední den byl celkem poklidný. Všichni představili svoje záchranné práce a nasmáli jsme se u táborového videa. Večer jsme se snažili sestavit čističku ovzduší, což nakonec většina vzdala. Vedoucí vyhlásili výsledky, rozdali ceny a vše jsme zakončili závěrečnou diskotékou.

Poslední den následovalo podepisování plakátů, nekonečné loučení a poslední společné fotky. Nikomu se nechtělo domů. Nakonec si ale pro některé přijeli rodiče a ostatní odjeli s Kamčou do Prahy.

Tak skončil třetí, opět naprosto originální, tábor Jámy lvové. Ty věci, co člověk zažije na Jámě, nemá šanci zažít nikde jinde, proto snad zase někdy příště !?

Eliška, účastnice tábora