Jáma lvová

Letní tábor Jámy lvové

Kompletní sbírka fotek.
Podívejte se na zážitky z táborů z pera jejich účastníků v letech: 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024.

V jámě lvové 2011

Jaký že to byl letošní tábor? Tak s touhle otázkou jste na správné adrese, byl naprosto senzační. Jestliže jsme říkali, že minulý ročník byl netradiční, tak kam se hrabe na letošní gymnastiku? Kde jinde než na táboře zažijete tolik zábavy, legrace, sem tam nějakého toho poučení (tím myslím již tradiční dopolední přednášky) a získáte takovou spoustu skvělých kamarádů a kamarádek?

Tábor nesl podtitul Letní univerzita Jámy lvové. Člověk si řekne: „Učit se? A v létě??? Jste se zbláznili?“, ale to byste nevěřili jaká je to legrace. Sice hned na začátku jsme už dostali první úkol, ale i ten byl zábavný. Kdo z vás někdy programoval stopky (já vím, Tome, není to programování, ale popisování hardwaru… =)), stavěl model kostela nebo přepisoval větu: „Příšerně žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy“ na displeji, co neumí háčky a čárky? To byly jenom tři příklady témat našich disertačních prací, na které jsme měli čas do konce tábora.

Ze starých známých věcí nechybělo vyjadřování názoru přiřazováním barevných korálků do obálek spolutáborníků. Jednohlasně jsme se shodli, že to má jediný negativ, nikdy nevíte od koho je ten či onen korálek (speciálně ty červené :)). Opět už tradiční věcí bylo ohodnocení pokojů. Místo překrásných plyšových prasátek „vítězové“ dostali bílé tričko, barvy na textil a jednoduchý úkol: na tričko museli namalovat prasátko a podepsat se, to pak nosit celý den a večer vyprat. Některým účastníkům však nějakou dobu nedošlo, že je stačí namočit, protože barvu na textil stejně nevyperou ;).

První odpoledne proběhlo v duchu táborovo - univerzitního slibu. Pak přišly na řadu seznamovací hry jako „Hádej, kdo je na druhé strany celty“ nebo „Hoď mi taky ten provázek“… ;)

Jo, abych nezapomněla, a jaké že se to objevily týmy? No, jsme na univerzitě, tak zkuste hádat. Představily se následovně: Šprťáci, Chytráci, Odmocniny z mínus devíti a Věční studenti. Každý tým měl svůj vlastní pokřik, takže si asi dokážete představit, jak jsme nadávali, když jsme ho museli vymýšlet. Přesto jsme zjistili, že když si před úkolem dáme pokřik, mnohem více si věříme (aspoň my, Chytráci).

Druhý den byl sobota a ta už probíhala podle daného rozpisu, takže jsme začali ranní rozcvičkou na téma Štafeta. Se štafetou jsme pokračovali i před obědem, a abychom nebyli smutní, tak vedoucí si ji vyzkoušeli taky!!! Musím přiznat, že jim to fakt šlo. Odpoledne nás čekalo Vaření u sousedů (kdo si to nepamatujete, kupte si polský slovník, přišel by vám vhod). Ani večerní hádání osobností se neobešlo bez křiku, smíchu a legrace. Vysvětlit osobnost tím, že popíšete, kdo to byl, je jednoduché. Proto jsme měli ještě druhé a třetí kolo. Ve druhém jsme osobnost, pohádkového hrdinu nebo vedoucího popsali jedním slovem a ve třetím jen pantomimou. No rozhodně jste tam měli být…

Třetí den byl v duchu Tomovy přednášky o obličejích a hlavně velkého překvapení. Dostali jsme zadáno utvořit nějakou sestavu s gymnastickými a aerobickými prvky. Když jsme zjistili, že to fakt do oběda nestihneme, Slávka to přesunula na další den a my hráli florbal. Škoda, že si ho taky nezahráli vedoucí, ale my si vystačili bohatě. K večeru jsme si naplánovali táboráček a k němu první rozdávání bílých triček. No sami posuďte, jak jim sluší…. ;)

V pondělí nám přichystala přednášku Hanka. I ta byla velice zajímavá, ale co bylo poté ji, podle mého názoru, neúmyslně zastínilo. Přišly sestavy! To byla teprve ta pravá švanda. A jsem přesvědčená, že všem týmům se opravdu velice vydařily. Po obědě a polední pauze nás čekala bezpochyby naše nejoblíbenější hra obou táborů, Kamióny. A co večer? To jsme si zahráli deskovky. Piškvorky nebo Bridge-it nemohly chybět ;).

Pátý den jsme měli úžasnou přednášku o barvičkách a Slávka nám představila Ringo. Kdo z vás neví, o co jde, tak je to něco jako přehazovaná, jen se hází s ringem (takovým kroužkem). Odpoledne jsme míchali zadané barvy. Do teď nevíme, kdo vyhrál, ale myslím, že to bylo nerozhodně. Večer nás čekala hra: Riskuj. Záludné otázky typu: „Kolik mají dohromady všichni vedoucí sourozenců?“ nebo „Kdo je považován za zakladatele moderních OH?“ byly mnohokrát nad naše síly. ;)

Ve středu nastal všemi očekávaný výlet na Blaník. Ujít pár kilometrů je brnkačka, ale celou cestu nesmět říct ani jedno číslo, to dá zabrat. Pokus, jak napálit vedoucího, aby musel klikovat, rozhodně nebyl jeden. A tak jsme průběžně na přestávkách platili za naši oddanost číslům ;). Cestou z Blaníku nám pomáhaly GPS navigace. Naším úkolem bylo najít takzvané „kešky“. Že se při tom ztratil jeden nejmenovaný tým, asi vynechám. Všichni zmáčení a utrmácení jsme se v podvečer vrátili a dali DDR…

Sedmý den jsme si týmově zahráli vybíjenou. Byla to legrace, jen nedostat takovou pecku od „malýho“ Toma. Dál jsme si zahráli Rektorův pád. Při téhle hře je váš týmový vedoucí rektor a vy jste studenti, referentky apod. Jen student může sebrat rektorovi život a každý člověk, který má vyšší postavení, může sebrat život studentovi. Později měla následovat opičí dráha, ale kvůli večeři a poté špatném počasí, se jí účastnilo jen pár lidí. Večer jsme oslavili naše nové bakalářské tituly belgickým tancem a poté diskotékou ;).

V pátek proběhla dlouho očekávaná šifrovačka. Podle mého názoru byla těžší než minulý rok, ale možná že za to může skutečnost, že jsme se hned na druhé šifře ztratili a dostali se až na Valchu (to je rybník cca 2 km od Čechtic!). Vymýšlení básničky na sedmém stanovišti bylo obohaceno o přednášení v jednom statku. Teda chudák ta paní, co nás tam pořád poslouchala ;). Večer nás čekalo vyhodnocení šifrovačky a zasloužený odpočinek. Ovšem i tak měl večer jednu vadu. Lucka nás opět předčasně opustila. Sice nám letos stihla podepsat plakáty, ale stejně…

Předposlední den proběhl celkem rychle. Dopoledne nás čekalo představování disertačních prací. Tak například scénka o vzniku hvězd. Už jenom ty kostýmy a váleli jste se po zemi…

Večer nás čekali další tituly (tentokrát inženýrské), další oslavy a hlavně nikdy nekončící loučení. Jo a taky diskotéka. Tentokrát dost dlouhá ;)! Když nás posledních osm lidí vedoucí poslali ve čtyři hodiny ráno poslali spát, nikomu se ani nechtělo. Poslední den jsme podepisovali plakáty, loučili se a pozorovali dodatečnou disertační práci s úkolem sestavit loď, která unese litrovou láhev. Nevím sice, jak třetí a poslední pokus dopadl, ale pevně doufám, že dobře. Na úplný závěr bych mockrát chtěla poděkovat ČVUT a všem našim vedoucím, kteří tak s námi těch deset dní vydrželi. Tak mockrát děkujeme a těšíme se na vás zase někdy příště!

Pája, účastnice tábora